Jeho přelomový moment tohoto roku se udál na konci dubna v Brně před Spirit barem. Zrovna měl po soutěžním vystoupení v Saint James Rhum Cocktail Competition a zapálil si venku cigaretu, aby si v duchu zhodnotil svůj výkon. V tom k Igoru Babjakovi přišel jeden z rozhodčích, Honza Teska, a oslovil jej s nabídkou práce v novém pražském baru Crazy Daisy. „Jeho vyprávění mě velice nadchlo, okamžitě jsem o tom začal reálně přemýšlet,“ přiznává barman pocházející z východoslovenského Prešova.

 

Šlo o tvou první barmanskou soutěž. A hned jsi vyhrál a postoupil na globální finále do Paříže…

Bylo to pro mě něco nového, ale pomohla mi příjemná atmosféra a podpora dorazivších přátel, díky nimž se mi podařilo odhodit stres. Navíc jsem od přírody soutěživý, a když k nám do firmy dorazila pozvánka, vzal jsem to jako příležitost a šanci uspět v něčem, co dělám srdcem.

 

Do Prahy přicházíš ze Slovenska, působil jsi v Bratislavě a předtím v Košicích. Jaké máš pracovní zkušenosti v gastronomii?

V obou městech jsem pracoval pro firmu Medusa Group, pod niž spadá síť restaurací Primi. Koncept obou poboček je stejný, zaměřený na středomořskou kuchyň. V Košicích jsem nastupoval na pozici barback, učil se od zkušenějších kolegů a po pěti měsících se vypracoval na barmana. Košický podnik je zástupcem vyšší gastronomie v centru města, vyniká elegancí, příjemnou atmosférou a vyspělým servisem. Jeho prostředí mi pomohlo začít se dívat na práci barmana jinýma očima.

 

Po roce a půl jsi dostal nabídku z Bratislavy. Chtělo se ti do stěhování?

Byla to výzva se někam posunout. Po zhodnocení všech pro a proti jsem si sbalil kufry a odjel. Bratislavská restaurace se nachází na promenádě při Dunaji, u vstupu do nákupního centra Eurovea. Za podpory nových kolegů jsem se tam brzy dostal do centra dění. Dostával jsem nápady, čím zaujmout zákazníky, jak lépe komunikovat, vymýšlel drinky, učil se pracovat rychleji.

 

Můžeš porovnat českou a slovenskou nápojovou gastronomii?

Myslím si, že v Česku nyní funguje o hodně víc koktejlových barů než na Slovensku. Jinak ale českou scénu zatím moc neznám, takže nemůžu objektivně hodnotit.

 

Na jaké pozici v Crazy Daisy pracuješ a čeho zde chceš dosáhnout?

Nastupuji jako barman. Nerad stagnuji, toužím neustále po posouvání se vpřed, zlepšování. To mi dává vnitřní spokojenost a radost ze sebe sama. Jsem vděčný za to, že můžu být součástí našeho týmu, který z Crazy Daisy vytvoří nejlepší bar v Česku a pokusí se s myšlenkou tohoto konceptu prorazit do světa. Obecně pro mě při hodnocení podniku hraje největší roli celková atmosféra. Je velmi důležité, aby kolektiv fungoval jako tým, jeho členové se vzájemně podporovali a odváděli práci od srdce, jak nejlépe umějí.

Jaké jsou tvé pracovní zásady a hodnoty?

Odhodlání pouštět se do velkých věcí, které produkují zážitky. Přístup k práci, kolegům, nadřízeným a zákazníkovi. Abychom vytvořili nezapomenutelný dojem, musí fungovat pořádek nejen za barem, ale na celém pracovišti. Základem je pro mě komunikace. Kdo nekomunikuje, ten zaostává. Lidi taky často zapomínají na jednu důležitou věc, jež by svět udělala krásnějším – úctu a pokoru. Pro mě jako barmana je největší odměnou, pokud vidím odcházet zákazníka s úsměvem na rtech a vědomím, že se za námi chce znova vracet.

 

Máš oblíbený drink?

Rád vyhledávám nové chutě a experimentuji. Jestliže bych si měl vybrat jeden nejoblíbenější drink, bylo by to Negroni. Stálice se zajímavou historií, která se míchá dodnes. Ať už v klasickém provedení, nebo ve formě různých twistů, vždy si jej vychutnám.

Prý jsi výborný fotbalista.

Otec mi první kopačák koupil, když mi bylo pět let. Od té doby hraju. Prošel jsem všemi mládežnickými kategoriemi Tatranu Prešov a v mužích odchytal několik zápasů za B tým. Věnoval jsem se futsalu, v němž jsem působil v nejvyšší slovenské extralize. Procestoval jsem různé země, potkával báječné lidi a vyhrával turnaje. Byly to krásné časy. Jak už to ve sportu bývá, musel jsem čelit různým zraněním, která mi nedovolila věnovat se fotbalu na úrovni, po níž jsem toužil. Dnes je mou láskou bar, ale když mám čas, zajdu si aspoň s kamarády zakopat do tělocvičny.

 

Vzal sis něco ze sportu do života?

Bojovnost, soutěživost a týmového ducha. Že se nikdy není potřeba vzdávat, že zápas trvá od začátku do konce, že ze sebe musím vydat maximum. Přesně tak to chodí i za barem.